Anketa absolventů MME

Hlavním přínosem pro mne asi byla konfrontace s praxí, jednak formou praxe jako takové (předmět), ale hlavně taky formou motivačních přednášek. Ty mne zaujaly snad všechny, a nemusely být ani z praxe (např. Voronoiovy diagramy atp.).

Dále bych chtěl rozhodně vyzdvihnout silně individuální přístup (bylo nás relativně málo jak na cvičeních, tak na přednáškách a tedy i přednášky tak byly více interaktivní). Navíc téměř nikde nebyla povinná docházka, což mělo za následek nepřítomnost "rušičů", kteří by tam jinak museli jít proti své vůli a stejně by se tomu nevěnovali ..navíc se to hodilo i v případech, kdy člověk z nějakých důvodu prostě nemohl přijít a nemusel si absence složitě omlouvat (srovnávám např. s VŠE, kde jsem byl dříve studentem). Na to vše navazuje přístup vyučujících (mám na mysli přednášející i doktorandy), který byl taky parádní (zase ve srovnání s VŠE, kde jsme byli všichni anonymní a nikdo nás neřešil jako jednotlivce, ale řešili nás jen jako nějaké "položky", které "náhodně" pustí dál a nebo ne).

Moc záporů mě nenapadlo, ale určitě musím zmínit, že je mi líto zavřeného klubu Arma. Mám-li to říct na rovinu, když nám odpadla hodina, zašli jsme si tam na jedno a pak se zase všichni zpátky vrátili na další hodinu. Poslední rok, když se něco takového stalo, šli jsme na jedno do města a pak už se zdaleka ne všichni dokázali přemluvit, aby se vrátili zpátky do školy Nic víc záporného zpětně na studiu nevidím, možná krom zbytečného papírování (zápisové listy -- vše je přece ve STAGu; výstupní list -- tady je evidence taky přece elektronická, jestli někde něco dlužíme nebo ne aj.)

Petr Víteček

Uvádím zde pouze ty hlavní věci, které mě napadly.

Moc se mi líbilo:

- malý počet studentů, individuální přístup - moc fajn,

- motivační přednášky- taky moc super,

- praxe je prostě praxe,

- způsob zapisování předmětů (STAG).

Návrhy na zlepšení:

- bylo by super, kdyby si studenti mohli zapsat tělocvik, ale stačil by takový "protahovací" kde by si protáhli tělo. Člověk pořád sedí a na pohyb není čas, takže kdyby si to studenti zapsali tak už by se donutili tam jít a našli si čas na pohyb (zápočet by se mohl udělovat za docházku). Nešlo by o žádné výkony jen si protáhnout tělo,

- už jsem to psala i do ankety, chyběl mi jakýsi návod pro ovládání počítače a dataprojektoru pro externí učitele. Stačilo by jen ve zkratce a srozumitelně napsat jak správně vypnout/zapnout dataprojektor, jak správně vytáhnout flashku, případně jak přepnout počítač z Mac do Windows. Myslím, že by to vyučující ocenili, jelikož všichni mají většinou Windows a s Mac si většinou neví moc rady,

- nevím jak ostatní studenti, ale já bych přivítala, kdyby byla možnost si zapsat kromě angličtiny také jiný jazyk. (Vím, že tato možnost tu je, ale bohužel se mi konkrétně hodiny francouzštiny vždy kryly s nějakou přednáškou, takže za celé ty tři roky jsem si ji nebyla schopna zapsat),

- zařadit výuku Excelu,

- taky jsem zaslechla skvělý nápad, že by se nevyužité místo v přízemí (bývalá Arma), využilo ke zřízení skřínek, kde by si studenti mohli odložit své věci (např. deštník, kabát, v zimě i boty...) a mohli by se tam třeba i učit tzn. mohly by tam být i židle popř. tabule, taková menší studovna (nevím kolik tam je přesně místa k dispozici, ale nejdůležitější jsou ty skříňky). Dále by tam mohl být kohoutek se STUDENOU pitnou vodou, který mi ve škole taky moc chyběl,

- nakonec ještě taková drobnost - nechápala jsem, proč jsou nahoře "nad aulou" tak malé kruhové stoly. Místa je tam dost takže nechápu, proč jsou tak malé a kruhové. Když si k němu sednou čtyři lidé (stačí i tři) tak nemají šanci položit si na stůl ani sešit ani notebook.

Lenka Schinzelová

Studium bakalářského studia zcela splnilo mé očekávání. Šla jsem na obor MME s tím, že mě bavila matematika a na tomto oboru se skloubila matematika s ekonomikou i praxí. Jak tento obor, tak i AMKS a další obory bych doporučila svým přátelům i známým a to hlavně proto, že Matematický ústav je výborný přístupem ke studentům.

Na jiných školách jsou studenti bráni jako čísla, jako jeden z mnoha, ale na Matematickém ústavu se mi líbil právě jiný přístup, osobnější přístup ke studentům. Je nás tady méně, a proto jde vidět ten rozdíl. Učitelé se nám věnovali i individuálně, oslovovali nás jmény, pamatovali si nás. Kdykoliv jsme měli problém, mohli jsme se na ně obrátit s dotazem a nikdy nebyl problém nám pomoci.

Stejným způsobem funguje i studijní oddělení. Velmi příjemná a milá, vždy ochotná paní Jana Šindlerová nám velice pomáhala, kdykoli jsme si s něčím nebyli jisti a něco jsme potřebovali.

Tento dobrý dojem určitě podtrhuje náš dobrý kolektiv studentů v mém ročníku. Myslím, že nejen já, ale i ostatní studenti můžou potvrdit, že náš ročník se opravdu moc dobře sešel a to hodně ve studiu pomáhá.

Co se týče nevýhod nebo záporů tohoto studia, nebudu je zmiňovat a to z toho důvodu, že jich nebylo hodně. V každém studiu na každé škole se najdou klady i zápory, ale na Matematickém ústavu převládají ty klady a ty zápory se rychle zapomínají. Jde především o to, že bylo někdy v semestru spoustu učiva najednou a nemohli jsme se věnovat důležitým věcem jako bakalářská práce, ale vše už se postupně mého studia měnilo, i rozvrhy takže to je další plus této školy. Ihned po odezvě studentů se mění situace ve škole k lepšímu, pokud to jde a vedení se snaží udělat studium studentům, co nejpříjemnější.

Tereza Formánková

Chtěla bych zde popsat své připomínky a dojmy ze svého studia na Matematickém ústavu v Opavě. Pojala jsem to trochu formou dopisu.

V prváku, když jsem přišla na první přednášku matematiky, konkrétně z „Matematické analýzy“, tak jsem se vlastně ptala sama sebe: „Kde jsem se to dostala?“. Matematika (ta vysokoškolská) mi vůbec nic neříkala. V září těsně před začátkem prvního semestru sice proběhl nějaký přípravný kurz, ale jeden kurz si myslím, že je málo. Takže by se mohlo začít s nějakými přípravnými kurzy už v dubnu/květnu, kdy je jasné, kolik lidí je přijatých do studia z prvního kola (tito lidé mají většinou o studium větší zájem).

Dále se Ústav sice snaží pořádat ty „Matematické pátky pro středoškoláky“, ale to bych řekla, že je spíše zaměřeno na žáky gymnázií nebo odborných lyceí. Myslím si, že by se Ústav do budoucna mohl zaměřit i na podobnou činnost pro žáky středních odborných škol. Přičemž by tato aktivita nebyla zaměřena úplně na matematiku, ale spíše na praktické využití v praxi, neboť např. v té Opavii se již udělalo mnoho různorodých kvalitních prací a i projekty z MMEŘ byly zaměřeny na různé oblasti denního života.

Co bych škole vytkla, je přístup, jakým dosazuje doktorandy na výuku. Nevím, zda mají doktorandi, povinné to, aby cvičili nějaká cvičení, ale někteří z nich na cvičení studentů nemají předpoklady. Věřím, že jako odborníci jsou doktorandi velmi kvalitní, ale někteří opravdu neumí učit. Nebudu nikoho jmenovat, ale jedna paní doktorandka zjistila na konci LS, jak nás vlastně měla 2 semestry připravovat. Takže jsme se s ostatními studenty 2 semestry doučovali tak nějak samostudiem, neboť ze cvičení jsme neměli vůbec nic. Výuka tehdy probíhala tak, že jsme dostali zadány nějaké příklady, a kdo měl nějaký příklad spočtený, tak ho opsal bez komentáře na tabuli a tím to končilo.

Řekla bych, že předmět Strategické řízení byl úplně k ničemu, neboť za tak krátký čas jsme se k ničemu podstatnému nedostali a spíše jsme se celý zkrácený semestr věnovali bazírování na nepodstatných detailech.

Dále si myslím, že studenti na praktických oborech vůbec nevyužijí znalost práce s programem LaTeX. Znalost práce s tímto programem bych dala jen praktickým oborům jako nepovinný předmět. Ale obecným oborům jako povinný, neboť oni přece jen z LaTeXem budou pracovat častěji.

Další nevýhody, které jsem během svého studia postřehla, nebyly studijního charakteru, ale věnují se spíše „službám“ pro studenty. Myslím si, že by měl být na vrátnici k půjčení klíč od kuchyňky i pro studenty, neboť někdy byl rozvrh sestaven tak blbě, že jsme neměli ani čas, abychom si zašli někam na oběd, a když už pauza byla, tak nebyla v době oběda. Klíč by se samozřejmě nepůjčoval jen tak někomu, ale půjčoval by se na předložení ISICu či studentské karty pouze studentům MÚ a ne studentům z jiných fakult.

Studenti by měli mít k dispozici nějaký „šatnový koutek“ na boty. I když tam je zase problém ten, že v čím nižším ročníku student je, tím více času ve škole tráví. Když je student v prváku, tak je velký risk půjčit klíč jen tak někomu.

Ale škola nemá jen nedostatky. Má i mnoho pozitiv.

Ocenila bych v prvé řadě to, že co škola slibuje na internetu a letáčcích lákající studenty do studia, to také splní. Ten rodinný přístup Vás kantorů k nám studentům je neocenitelný. Málo kde se také vidí, že by se kantor pro studenta skoro „rozkrájel“. Vždy když jsme jako studenti měli jakýkoliv problém (a nejen studijního charakteru), vždy jste nás podrželi.

Co bych také vyzdvihla, je přístup kantorů, studentů a zkoušek. Nikdy jsme jako studenti (hlavně vyšších ročníků), neměli problém s termíny zkoušek. Když se jedné či druhé straně termín moc nezamlouval, nebyl vůbec žádný problém daný termín přesunout na jindy. Nebo když se někomu moc na termínu nedařilo, tak většina kantorů se nebála, dát studentovi ještě 3 šanci na to, aby uspěl u zkoušky.

Co bych také vyzdvihla je i přístup ostatních zaměstnanců MÚ (např. paní knihovnice, vrátných nebo uklízeček). Všichni se nám vždy snažili pomoci. Laboranti z LVT nám vždy ochotně opravili problémy nejen se školními ale i s osobními počítači či jinou elektronikou.

Závěrem bych krátce okomentovala studijní program, který je momentálně na MÚ nastaven. Myslím si, že jednotlivé zapnuté předpoklady si vůbec neodporují ani se nevylučují, ale naopak se podporují. Bez těch zapnutých předpokladů by to vůbec nešlo. Neboť v matematice se opravdu nedá nic přeskočit.

Poslední věc, kterou bych zde ráda zmínila, je ta, že nyní je ten systém nastavený tak, že je nejprve matika a až potom odborné předměty (např. ty ekonomické). Kdyby se čirou náhodou v systému matematika s ekonomikou přehodily (i když je to nereálné), tak by přístup studentů stejně nebyl jiný. Je jen dobře, že ta masa odpadne hned na začátku, protože potom mají kantoři více času na ty „kvalitnější, kteří zbyli“.

Co si myslím, že je dobré, je to, že už od prvních dní, kdy jsou noví studenti na škole, se jim říká, aby mezi sebou vytvořili pevnou skupinu a vzájemně se v té skupině podporovali a to i mezi ročníky. Protože bez vzájemné studentské podpory by tu školu nebylo možné dodělat. MÚ není škola pro „sólisty“ (i když někdy je toho „sólo-přístupu“ potřeba), ale učí nás pracovat v týmu, a to je dobře, protože od MŠ až po SŠ nás školský vzdělávací systém formoval, jako „sólisty“. A umět se začlenit a pracovat v určitém týmu lidí, může být pro život velmi prospěšná zkušenost.

Děkuji, že jsem mohla studovat právě na MÚ. Spolupráce s panem doktorem Stolínem mě naučila trpělivosti, toleranci a pokoře. Celé studium mi dalo jednu obrovskou zkušenost. A to tu, že i když se všechno zdá být ze začátku beznadějné, tak pokud člověk vytrvá, tak nakonec může mít i velký úspěch.

P.S. MÚ má nastavenou laťku hodně vysoko, ale bylo by škoda ji snižovat dolů. Nedělejte to! Studenti se časem přizpůsobí.

Matematickému ústavu v Opavě bych do dalších let přála mnoho poctivých studentů s opravdovým zájmem o studia. A Vám, kteří jste tento text četli, děkuji za Váš čas, že jste si to přečetli.

Kateřina Vítková